Vítej v mém světě,
kde se nemožné
stává realitou

Jmenuji se Lucie,
jsem ARwelL

„Pád na dno není tragédie – je to příležitost prozřít a začít svůj život stavět na pravdě."

Jmenuji se Lucie, ale ve světě své tvorby vystupuji jako ARwelL. Je to jméno, které pro mě nese sílu návratu k sobě. Celý život jsem cítila, že jsem jiná. Už jako dítě jsem vnímala svět hlouběji – všechno se mě dotýkalo, všechno jsem cítila velice intenzivně. Chtěla jsem žít pravdu, ne svět ukrytý pod maskami iluzí. Ale okolní svět mě učil, že musím být někým jiným, abych mohla být přijata. A tak jsem se postupně ztrácela sama sobě. Prošla jsem obdobím, kdy se můj vnitřní svět rozpadl na kousky. Bolest, prázdnota, chaos a zoufalství se staly mými každodenními společníky. Lékaři mi stanovili diagnózu "hraniční porucha osobnosti" – a tehdy se zdálo, že všechno ztrácí smysl. Říkali, že je to napořád. Že bez léků můj život není možný. Že naděje neexistuje. V té době jsem několikrát ztratila chuť žít. Cítila jsem se uvězněná v bolesti, z níž nebylo úniku. Pokusila jsem se odejít z tohoto světa – ale pokaždé jsem, téměř zázrakem, zůstala tady. Tehdy jsem tomu nerozuměla. Dnes vím, že to mělo svůj důvod. Život mě nenechal odejít, protože má cesta právě začínala. A právě v té nejhlubší temnotě, až na samém dně, jsem začínala nalézat odpovědi. Rozhodla jsem se, že chci žít – ne přežívat. Že nechci být definována nálepkami diagnóz ani normou dnešního světa. Že mé sny nejsou bláznivé fantazie, ale signály duše, která si pamatuje, proč sem přišla. Začala má cesta peklem. Měla jsem pocit, že se rozpadám. Ale rozpadalo se jen to, co mnou nikdy nebylo – staré já plné vzorců, které se snažilo přežít podle pravidel světa. Když se iluze začaly hroutit, postupně se otevíral prostor pro pravdu. Učila jsem se znovu žít, cítit, odpouštět. Přijímat a chápat i to, co mě kdysi děsilo. Milovat části sebe, které jsem odmítala. Padala jsem, vstávala, ztrácela se a znovu nacházela. Kousek po kousku jsem se vracela domů – k sobě samé. Dnes je to už několik let, co jsem vykročila na cestu sama za sebe. Přestala jsem se ztotožňovat s diagnózou, kterou mi kdysi dali. Jsem zdravá. A hlavně – svobodná. Žiji život, který jsem si kdysi netroufla ani představit. Naplňuji sny, o kterých mi říkali, že jsou nemožné. A každý den děkuji za sílu, která se zrodila z mého zhroucení. Miluji svůj klid, přírodu, ticho i hloubku bytí. Vím, že síla není v boji, ale v odevzdání. Není v kontrole, ale v důvěře. A že pád na dno není tragédie, je to příležitost prozřít a začít svůj život stavět na pravdě a stabilních základech nikoli na iluzích, které se na nás usmívají. Na počátcích této cesty vznikla má první kniha „Síla zhroucené duše“. Je to příběh o temnotě, která se proměnila ve světlo. O bolesti, která se stala darem. O duši, která si vzpomněla, kdo je. Věřím, že každý z nás může vstát z popela. Že žádná tma není silnější než světlo, které nosíme v sobě. A že i když se zdá, že všechno zhaslo – uvnitř vždy hoří plamen, který nás vede domů. Tohle poselství chci nést dál. Skrze svou tvorbu, myšlenky a sdílení, aby i další duše uvěřily, že i nemožné se může stát skutečností.

ARwelL – jméno, které nese sílu návratu k sobě